Literatura doby husitské

• Období: konec 14. stol. – 15. století.
• Reaguje na aktuální skutečnosti.
• V této době vrcholí proces zesvětštění a zlidovění literatury.
• Česká tvorba definitivně vítězí nad tvorbou německou a latinskou.
• Oblíbenými žánry jsou duchovní písně, satiry, kroniky, kázání a traktáty = středověké odborné pojednání na téma náboženství, filosofie i z jiných oborů, postily = sbírka kázání.
• Převládá prostá a srozumitelná forma.
• Slouží k šíření revolučních myšlenek.
• Jedná se spíše o dobu úpadku kultury a vzdělanosti.
• Některé křesťanské památky jsou v této době zničeny.
• Hlavním námětem je kritika stavu církve a snaha o její nápravu podle vzoru Bible.

• Zvláštní postavení měla Bible. Stala se v této době nejčtenější knihou, prostým lidem sloužila jako čítanka, učencům jako zdroj náboženské argumentace.
• Už během 14. století byly přeloženy některé její části, první kompletní překlad pochází z 15. století.
• K této době se navrací řada českých autorů, zejména v době národního obrození.
• F. Palacký obdivuje toto období, idealizuje tuto dobu (věnoval husitství jeden díl svého díla o českých dějinách – Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě).
• Husitství je i častým tématem v tvorbě J. K. Tyla, S. Čecha nebo A. Jiráska.

• Poslední třetina 14. století.
• Kazatelé usilující o nápravu společnosti.

• Byl to německý kazatel.
• Do Čech přichází na pozvání Karla IV.
• Kázal latinsky a německy.
• Vyzýval bohaté k pomoci chudým.

• Zchudlý šlechtic z jižních Čech.
• Zabýval se jako laik teologickými a filosofickými otázkami.
• Je tvůrcem jasného, osobitého výkladového stylu, píše česky.
• Jeho díla jsou výchovná a mravoučná.
• Soudobou vzdělanost zpřístupňoval širokým vrstvám.
• Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – sborník traktátů, o věrouce, o zásadách dokonalého života.
• Řeči besední – náboženské a filosofické texty, mají formu rozhovoru otce s dětmi o Bohu, stvoření světa aj.
• Řeči nedělní a sváteční – výklad čtení na neděle a svátky, náhrada kázání, výklad části evangelia.

• Narodil se v Husinci u Prachatic.
• Vystudoval artistickou bohosloveckou fakultu, v roce 1400 byl vysvěcen na kněze.
• Působil jako universitní mistr, po roce 1409 (vydání Dekretu kutnohorského) se stal rektorem university, od roku 1402 kázal, převážně česky, v Betlémské kapli.
• Odsuzoval prodej odpustků a poukazoval na rozmařilý život církve a na život duchovních i světských pánů, který nebyl v souladu s „božím zákonem“.
• Byl dán do klatby a nad městem byl vyhlášen interdikt (zákaz konání církevních obřadů – svatby, křty, pohřby).
• Odchází z Prahy a káže lidu pod širým nebem na Kozím hrádku a na hradě Krakovec.
• V roce 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své učení obhájil před církevními hodnostáři na církevním koncilu v Kostnici.
• Své učení ani přes nátlak neodvolal, trval na své pravdě, a tak byl odsouzen jako kacíř k smrti upálením (upálen 6.7.1415 v Kostnici a jeho popel byl rozprášen do Rýna).
• Na jeho učení měly názory anglického reformátora Johna Wycliffa, který usiloval o nápravu církve a mravů.

• O církvi – soubor reformních Husových názorů, církev má být společenstvo těch, kteří jsou předurčeni ke spasení, hlavou církve je Kristus, nikoli papež.
• O šesti bludiech - vyslovuje své názory na víru.
• O pravopise českém – navrhuje zjednodušení českého pravopisu, spřežky (používá je polština) nahradil diakritickými znaménky (čárky, háčky), odstranil archaismy (stará slova) a počešťoval německá slova.

2) České spisy, určené pro lid 

• Výklad Viery, Desatera a Páteře – výklad tří základních modliteb (Věřím v Boha, Desatera a Otčenáše), úvahy o mravním životě.
• Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, jejich představitelů, jejich obohacování, vybírání poplatků, prodávání církevních úřadů, prodej odpustků, vybírání poplatků za církevní obřady.
• Postila - výklad svatých čtení nedělních.
• Dcerka – návod k správnému životu žen a dívek.
• Listy z Kostnice – otevřené dopisy přátelům a stoupencům jeho učení, formuluje své názory, obhajuje učení.

• Jistebnický kancionál – zpěvník husitských písní duchovních i válečných, např. Ktož jsú boží bojovníci – autorství je připisováno Janu Čapkovi, Povstaň, povstaň, veliké město pražské
• Žižkův vojenský řád – obsahuje vysoké morální požadavky, a to na všechny bez rozdílu postavení.
• Budyšínský rukopis – 3 veršované skladby proti Zikmundovi: