Kontrolní diktát
Nic neplete člověka tolk jako jméno vesnice. Třeba rdlořez. Kdo se bojí do rdlořez kvůl hrdlu, bojí se cela zbtečně, protože v rdlořezch se hrdla neřežou. Blízko onstantinovch ázní je vesnice terý. Přijďte tam ve středu a jste zase v terý. Šest dní v týdnu to jméno lže. Zrovna tak lhalo jméno vesnice ejvice, když ještě ejvice bl vesnice. Řekl bste ejvice, dej více! Tamjší lidi se asi předhánějí v rodávání. Vůbec ne. Škudlilkoruny a bl lakom. Ani ponocného si nedržel. Starosta to rád vděl, protože chodil ptlačit do rálovské obory. Když nebl ponocný, nemusel se bát, že ho někdo obví. Nejlakomjší ze všech bla však arka, farářova kuchařka... (Jan Werich, Fimfárum)